Muži nemocní rakovinou prostaty v pokročilém stadiu mohou díky moderní léčbě žít delší a relativně kvalitnější život, než tomu bylo v minulosti. Snahou je nicméně podchytit co nejvíce pacientů v časném stadiu onemocnění a úplně je vyléčit. I přes lepší diagnostiku je však až 20 procent nádorů prostaty v době záchytu již v pokročilém stadiu, říká v rozhovoru špičkový urolog, děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a profesor Marek Babjuk.
Ke zlepšení by měl od letošního ledna pomoci Program časného záchytu karcinomu prostaty v ČR. V rámci něj oslovují praktičtí lékaři a urologové muže od 50 do 69 let, kterým bude vyšetřena hladina prostatického specifického antigenu (PSA) z běžného odběru krve. Česko patří podle profesora Babjuka k jedné z prvních evropských zemí, které se této problematice takto komplexně věnují.
Zhoubný nádor prostaty je z hlediska výskytu nejčastějším nádorovým onemocněním českých mužů. Proč tomu tak je?
Karcinom prostaty je skutečně co do počtu na prvním místě. Ročně v České republice přibývá zhruba osm tisíc nových případů. Proč tomu tak je, nevíme. Nemáme jednoznačné faktory, jež by byly s karcinomem prostaty jasně spojeny. Určitou roli hraje genetika a zřejmě životní prostředí i složení stravy.
Kouření do rizikových faktorů nepatří?
Spíše než kouření je to složení stravy. Již dlouho je známo, že Japonci žijící ve Spojených státech mají častěji rakovinu prostaty než Japonci žijící v Japonsku, což se vysvětluje právě složením stravy. Zvažuje se například o vliv konzumace červeného masa, ale jednoznačná přímá souvislost zde není. Jde spíše o trendy. Z hlediska genetiky dnes víme, že deset až 15 procent případů rakoviny prostaty má vrozenou genetickou predispozici. Podařilo se identifikovat několik genů, které jsou za to zodpovědné. Jedny z klíčových jsou geny BRCA, které známe u žen s rakovinou prsu. Existují rodiny, kde muži, kteří se dožijí určitého věku, mají vysokou pravděpodobnost onemocnění rakovinou prostaty. Tam, kde máme podezření, že je onemocnění geneticky vázané, doporučujeme genetické vyšetření. Je to důležité pro volbu dalšího postupu u daného jedince i pro strategii, jak nádor včas zachytit u mužů v následujících generacích.
Za vyšším záchytem onemocnění tedy v poslední době stojí lepší diagnostika?
Ano. Lepší diagnostika, zvláště zavedení krevního testu PSA (prostatický specifický antigen), nám umožňuje zachytit více případů. Nesmíme ale zapomínat, že rakovina prostaty má určité zvláštní rysy. Je to často spíše pomaleji probíhající onemocnění, jehož příznaky se mohou projevit až třeba po deseti letech. Pro řadu mužů, zvláště těch ve vyšším věku, tak nemusí rakovina prostaty představovat bezprostřední nebezpečí. Naší snahou je pak diagnostikovat onemocnění hlavně u těch pacientů, kde je riziko nejvyšší, proto se soustřeďujeme hlavně na muže ve věku 50‑70 let.
Jak se v poslední době změnila léčba?
Změnila se výrazně ve všech stadiích onemocnění. Naším cílem je zachytit co nejvíce pacientů ve fázi, kdy je rakovina prostaty ohraničena jen na prostatu a je možné ji úplně vyléčit. Jsou dvě možnosti: operační léčba nebo ozařování. Obě techniky prošly poměrně zásadním vývojem. V operační léčbě to je vstup robotické technologie, takže dnes se už v ČR drtivá většina výkonů provádí roboticky, což přináší lepší výsledky minimálně z hlediska dopadů léčby. Stejně tak se daří vylepšovat radiační techniky a precizně zaměřovat záření do prostaty, což vede k tomu, že klesá riziko komplikací a vedlejších účinků. Vzhledem k pomalému průběhu onemocnění však můžeme v řadě případů pacienta po nějakou dobu pouze sledovat a aktivní léčbu volit až v době potřeby. Dá se tedy říci, že je dnes léčba účinnější a šetrnější, navíc ji dokážeme přesněji používat.
Také počet pacientů, kteří na rakovinu prostaty umírají, stagnuje. Co za tím stojí?
V současné době sice zachytíme více pacientů v časnějších stadiích, přesto je ale stále kolem 20 procent nádorů v době diagnózy ve stadiu pokročilém. Tato skutečnost je jedním z důvodů zavedení screeningu. Léčba je v pokročilém stadiu samozřejmě možná i účinná, nepřináší ale úplné vyléčení, pacienty více zatěžuje a je ekonomicky náročnější. Naší snahou je tedy zachytit onemocnění co nejdříve, tedy v době, kdy je rakovina ohraničena na prostatu a kdy ji dokážeme vyléčit. Víme, že screening přináší snížení rizika úmrtí na rakovinu prostaty.
Jak se proměnila celková léčba u pacientů, jejichž rakovina se rozšířila?
Ta se změnila v posledních letech zásadně. Tam, kde se onemocnění rozšíří mimo prostatu, musíme léčit celkově. Říkáme tomu systémová léčba. Objevila se zde celá řada novinek a nových postupů, které de facto přinášejí pacientům sice ne úplné vyléčení, ale dlouholeté přežití s tím, že kvalita jejich života je často velmi dobrá.
V čem tato systémová léčba pokročilých stadií rakoviny prostaty spočívá?
Většinou spočívá v nějakých formách hormonální léčby. Dnes je celá řada nových preparátů, které lze různě kombinovat, a daří se oddalovat to, co pacienta ohrožuje na životě. A jistě jsou i další možnosti, jak postupovat. K léčbě agresivních a pokročilých forem onemocnění lze použít chemoterapii. K dispozici je také lutecium navázané na antigen PSMA, který se váže na buňky nádorů. Je to vlastně cílená léčba radioizotopy. Má sice své komplikace a účinnost nelze přeceňovat, je to ale další kamínek z možností léčby tam, kde jiné typy léčby nebyly účinné. Použít lze i léky cílící na některé enzymy zajišťující opravné mechanismy v buňkách. Označují se jako PARP inhibitory. Lze je v současné chvíli nasadit u pacientů, u nichž víme, že onemocnění vychází z genetické mutace, indikace se ale bude zřejmě v budoucnu rozšiřovat. Možností je skutečně celá řada. Jak už jsem říkal, nevedou bohužel k úplnému vyléčení, prodlužují ale významně dobu přežití a zajišťují pacientům velmi dobrou kvalitu života.
Pane profesore, jste zároveň děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Nemohu se nezeptat, jak je obor urologie atraktivní mezi studenty?
Věřím, že náš obor atraktivní je. Urologie je primárně operační obor a naše operativa je moderní, velmi často endoskopická. Byli jsme průkopníky laparoskopické operační techniky a byli jsme také úplně první, kdo začal využívat roboticky asistované výkony. Na rozdíl od klasické chirurgie je navíc náplní našeho oboru i sledování pacientů a určité formy konzervativní léčby. Z části se podílíme na léčbě pokročilých onemocnění, třeba právě u rakoviny prostaty. Takže si na své přijde i někdo, kdo se chce věnovat spíše ambulantní činnosti, diagnostice nebo menším endoskopickým výkonům. Onkourologie je jistě významnou součástí urologie. Je to i proto, že urologické nádory jsou poměrně časté, týká se to nejen rakoviny prostaty ‑ i nádory močového měchýře a ledvin patří do první desítky onkologických onemocnění z hlediska četnosti.
Zdroj: https://aifp.cz/cs/navzdory-lepsi-diagnostice-se-20-procent-nadoru-ra/
